Dědictví [2024]: kompletní průvodce od A do Z

Dědictví aneb stal jsem se dědicem, co bude dál?

Řešíte dědictví např. nemovitosti, družstevního podílu, cenných papírů, bankovního účtu, hotovosti či stavebního spoření? Po smrti blízké osoby se často stanete dědicem, jemuž vznikne nárok na pozůstalost.

Co se ale bude dít dál? Dá mi někdo vědět, jaká část dědictví na mě připadne, nebo se o ni musím přihlásit? Jak dlouho dědické řízení trvá? Chce ode mě notář nějaké informace?

Na to všechno najdete odpověď v tomto článku.

Kdo je dědic

Dědicem může být fyzická i právnická osoba, která splňuje podmínky v době úmrtí zůstavitele. Na dědice přejdou práva a závazky osoby, která zemřela (zůstavitele).

Dědit může kromě fyzické osoby (což je většina případů) a právnické osoby v některých případech také stát (viz dále).

Nezpůsobilý dědic

Dědicem se naopak nemusíte stát v případech, kdy se dopustíte úmyslného trestného činu vůči zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi, případně zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli.

Zůstavitel vám však takové jednání může prominout a pak se stáváte způsobilým dědicem.

Dalším důvodem nezpůsobilosti je, pokud se manžel či manželka vůči zůstaviteli dopustí domácího násilí a v době úmrtí zůstavitele již z tohoto důvodu probíhá rozvodové řízení zahájené na návrh zemřelého.

Rovněž nebudete dědit po svém dítěti, pokud jste jako rodič zbaven rodičovské odpovědnosti z důvodu zneužívání či závažného zanedbávání.

Jak probíhá dědické řízení

I. Před zahájením dědického řízení

Po smrti každého člověka zůstane nějaká pozůstalost. Pozůstalost je tvořena celým jměním zemřelé osoby (zůstavitele). V tomto případě je klíčové slovo jmění.

Jmění totiž nezahrnuje jen majetek, ale také dluhy. Tato pozůstalost je předmětem dědického řízení. Zajímavostí pak je, že dědické řízení musí proběhnout i když po sobě zůstavitel nic nezanechal.

Po smrti člověka musí být vydán úmrtní list. Ten potvrzuje úmrtí člověka a je vydáván matričním úřadem podle bydliště zemřelé osoby. Následně informuje matrika příslušný soud, který pověří notáře k vedení dědického řízení.

Další zajímavostí je, že dědické řízení je jediné řízení, ve kterém si nemůžete notáře zvolit. Je to z důvodu nestrannosti. Máte-li tedy podezření, že je notář nějak spjatý s některým z dědiců, můžete podat námitku podjatosti.

Pokud byste chtěli zjistit, který notář má dané dědické řízení na starosti, stačí obrátit se na okresní soud, který je příslušný podle bydliště zesnulého.

Na základě jména, data úmrtí a data narození zesnulého vám sdělí spisovou značku dědického řízení a notáře, který byl vedením řízení pověřen.

II. Zahájení dědického řízení a předběžné šetření

Zhruba měsíc poté, co je notář soudem pověřen předvolá jednoho z dědiců k tzv. předběžnému šetření. Zpravidla to bývá ten dědic, který je dobře obeznámen s rodinnými a majetkovými poměry zemřelého a často také ten dědic, který zařizoval pohřeb.

Tento dědic poskytne notáři základní informace o dalších dědicích a majetku zemřelého. Notář má také za úkol zjistit, jestli existovala závěť nebo dědická smlouva. Pokud ne, bude se dědit na základě zákonné posloupnosti.

Neznamená to ale, že vše, co mu daný dědic řekne musí být pravdou. Po předběžném šetření si notář dané informace sám ověří a zjistí další rozhodné skutečnosti.

Ověří, zda u některého z notářů opravdu není uložena závěť, dědická smlouva nebo listina o vydědění některého z dědiců.

Dále si potvrdí okruh dědiců v centrální evidenci obyvatel. Na katastru nemovitostí prověří nemovitý majetek. U bank a pojišťoven zjistí zůstatky na účtech a v případě, že šlo o důchodce si ověří na České správě sociálního zabezpečení, skutečnosti ohledně výplaty důchodu.

Je-li to vhodné, může požádat o sdělení informací kohokoliv jiného, ten mu musí vyhovět a poskytnout součinnost.

Jak se rozděluje dědictví aneb zákonná posloupnost

Zákonná posloupnost je upravena občanským zákoníkem. Na základě zákonné posloupnosti se dědici dělí do šesti tříd.

1. třída – v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem

2. třída – nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti

3. třída – nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti

4. třída – nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele

5. třída – nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele

6. třída – nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem

Odúmrtí

Nedědí-li nikdo z výše zmíněných tříd, hovoříme pak o odúmrti. To je situace, kdy dědictví připadá státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic.

Dědění ze závěti

Závěť má přednost před děděním ze zákona. Sepsáním platné závěti může zůstavitel předejít majetkovým sporům např. v rodině.

4 typy závěti podle občanského zákoníka:

Originál závěti sepsané notářem zůstává uložen u notáře a o závěti se provede zápis do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky.

Tato evidence obsahuje rovněž další dokumenty týkající se dědictví (závěti, dědické smlouvy, smlouvy o zřeknutí se dědického práva apod.).

Zůstavitel má právo závěť kdykoli zrušit (např. zničením listiny či odvoláním závěti).

Je třeba vědět, že závěť nemůže zcela vyloučit práva nepominutelných dědiců (děti zůstavitele; pokud nedědí, pak jejich potomci), jejichž zákonný dědický podíl je stanoven u nezletilého potomka na 3/4 jeho zákonného podílu a u zletilého potomka na 1/4 zákonného dědického podílu.

III. Konečné jednání

Když má notář k dispozici všechny potřebné informace o dědicích i majetku, nařídí konečné jednání, na které zve již všechny dědice.

Jeho konání záleží na složitosti dědického řízení, ale zpravidla bývá nařizováno dva až tři měsíce po skončení předběžného šetření. Předvolání musí být dědicům doručeno alespoň deset dnů před zahájením konečného jednání.

Na tomto jednání jsou dědici poučeni o tom, že kromě majetku na ně mohou přejít i dluhy pozůstalého (a to i ty, které se objeví až později). Poučí je také o možnosti odmítnout dědictví.

Důvodem odmítnutí dědictví mohou být velké dluhy zůstavitele. Dědictví nelze přijmout s výhradami (nelze si tedy vybrat co byste chtěli zdědit a co ne), buď jej přijmete jako celek nebo odmítnete.

Pokud měl zůstavitel dluhy, dědic je povinen tyto uhradit pouze do výše nabytého dědictví.

Dále notář provede soupis majetku a známých dluhů. Následuje uzavření dohody o vypořádání dědictví mezi dědici. Tuto dohodu notář také usnesením schvaluje.

Pokud se dědici nedohodnou, vydává notář usnesení o rozdělení dědictví dle zákonných podílů.

Následuje konec dědického řízení, se kterým je také spojeno uhrazení nákladů notářských služeb.

Odměna notáři při vyřízení dědictví

Odměna je dána vyhláškou č. 196/2001 Sb. o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif)

Dědická daň

Tato daň se neplatí, dědictví je vnímáno jako bezúplatné nabytí a je tedy osvobozeno od daně z příjmů.

Jak dlouho trvá dědické řízení

Na délku dědického řízení má vliv celá řada faktorů. Pokud se vyskytnou komplikace, řízení může trvat i několik let. Standardní dědické řízení však netrvá déle než 6 měsíců od smrti zůstavitele.

Co se stane, když se dědicové nedohodnou

Pokud se účastnicí dědického řízení nedohodnou sami, rozhodne za ně notář usnesením o rozdělení dědictví podle zákonných podílů jednotlivých dědiců.