Matrika: co to je a k čemu ji potřebujete (vše o matrice)

Matrika: Co to je a k čemu pomáhá, jaké jsou druhy matrik a jak se matrika týká právě vás se dozvíte v tomto článku.

Matrika plní mnoho různých účelů. Ve zkratce však v rámci České republiky slouží jako seznam narození lidí, sňatků, registrovaného partnerství a úmrtí – tedy jako státní evidence obyvatel. Někdy se člověk může u matriky setkat i s alternativním názvem, jako je rejstřík, seznam, registr a další.

Když se řekne, že někdo jde na matriku, většinou tím myslí obecní nebo městský úřad, který má pověření vést matriku. Je proto důležité rozlišovat mezi matrikou jako matriční knihou a matrikou jako úřadem, který matriční knihy vede.

K čemu matrika je

Matrika tedy slouží jako přehled obyvatelstva, jeho rozšiřování (narození nových lidí) a poklesu (úmrtí). Píšou se do ní sňatky, které rovněž mění majetkové i osobní poměry lidí. A pro všechny nadšence, kteří sledují historii svých rodin, matriky slouží jako cenný zdroj informací potřebných k sestavení rodokmenu.

Mezi méně běžné záležitosti, které se ovšem na matrikách (úřadech) rovněž vyřizují, patří například změna jména nebo příjmení anebo určení otcovství. Člověk si zde také může nechat opravit své jméno a příjmení nebo podat žádost o vystavení občanských průkazů.

V neposlední řadě se matriční činnost dělí na právně nezávaznou a činnost měnící právní vztahy, tedy zápisy matriční události (například vydání rodného listu nebo úmrtního listu). Právně nezávazná matriční činnost oproti tomu označuje vydávání opisů, vysvědčení, potvrzení a osvědčení.

To se hodí například v případě, že občan České republiky chce uzavřít sňatek v zahraničí nebo se naopak cizinec chce oženit anebo provdat v ČR.

Proč matrika existuje

Matrika má poměrně dlouhou a zajímavou historii. Zjednodušeně řečeno, vznikla už v době středověku. Tehdy sloužila jako seznam šlechty a jejich povinností vůči panovníkovi, což mu umožňovalo snáz šlechtu kontrolovat.

Středověkou matriku tvořily i seznamy studentů na univerzitách. Dnes jsou však nejběžnější matriky církevní, které se na českém území dochovaly už od 17. století. Pokud tedy někdo například sestavuje rodokmen své rodiny, nejčastěji se může dostat právě do 17. století, kde soustavnější zápisy začínají.

Proč matriky vznikly právě v dané historické období? Šlo o pokus upevnit správu katolické církve, která řešila problematiku protestantského vyznání, které se stavělo proti ní. Protože matriky byly církevní povahy, zapisovaly se do nich události posvěcené zástupci církve – již zmíněná narození, sňatky a úmrtí.

Jeden z hlavních důvodů katolické církve, proč matriky zavést, pak byl čistě pragmatický. Koho do matriky zapsali, tím označili za katolíka a oddělili tak zapsané lidi od zástupců protestantské víry.

Za vlády Josefa II., v letech 1781 a 1784, vyšlo pravidlo, že matriky budou zahrnovat katolíky, protestanty i židy. A jak se později rozvíjelo chápání náboženství v českých zemích, v roce 1869 dostaly obecní úřady nařízeno, aby do matrik psaly i ty občany, kteří se k žádné církvi nehlásí anebo se vzali občanskou formou a neuspořádali církevní sňatek.

Co v matrice najdeme

Matriky nejsou pochopitelně určeny jen zájemcům o historii a sestavení rodokmenu vlastní rodiny. Mají praktické využití i pro ostatní lidi. Jsou to právě matriky, které občanům České republiky vydávají jejich rodné listy, bez nichž se žádný člověk neobejde.

Matriky jsou rovněž zodpovědné za vyhotovení oddacích a úmrtních listů. Tyto dokumenty žadateli vydá matriční úřad, do jehož obvodu náleží obec, kde se vlastník matričního dokumentu narodil, oženil či provdal anebo zemřel.

Pokud náhodou někdo žije v cizině a potřebuje dokument z matriky, o jeho případ se postará Úřad městské části Brno-střed, kde existuje zvláštní matrika určená pro žádosti lidí pobývajících v zahraničí.

Dobrá zpráva je, že matriční úřady posílají doklad jeho budoucímu vlastníkovi na doručenku do vlastních rukou anebo mu doklad vydají poté, co předloží průkaz totožnosti. Tím výrazně klesá riziko, že by se zásilka někam zatoulala anebo by se dokument dostal do nepovolaných rukou.

I pokud člověk náhodou doklad ztratí, nemusí zoufat. Zažádá-li o náhradní, matriční úřad může vydat takzvaný druhopis rodného, oddacího nebo úmrtního listu. Stejně je nicméně nejlepší si na tyto vysoce důležité dokumenty dávat bedlivý pozor, protože vyřizování druhopisu může být časově náročné.

Navíc je nutné za druhopis uhradit poplatek 100 korun. Člověk může mimo jiné požádat o nahlédnutí do matriční knihy, za které zaplatí částku 20 korun za každou matriční událost.

Jaké jsou různé druhy matrik

V rámci České republiky existují dva hlavní druhy matrik. Jsou jimi takzvané matriky živé a mrtvé. Rozděluje je to, pro kterou dobu je matrikáři vedli či vedou.

Živé matriky zájemci o ně najdou na matričních úřadech, ale přístup k nim mají povolený pouze osoby s patřičným oprávněním. Zato mrtvé matriky jsou dostupné v archivech (například v Archivu hlavního města Prahy) a díky tomu do nich může nahlížet široká veřejnost.

Dobrá zpráva je, že většina veřejně dostupných matrik má již v dnešní době digitální podobu. Pokud do matriky tak chce někdo nahlédnout, nemusí za tímto účelem cestovat do archivu – stačí navštívit webovou stránku patřičného archivu, který ho zajímá, a digitalizované záznamy si prohlédnout.

V minulosti se matriky začaly dělit i podle účelu. V období přelomu 17. a 18. století existovaly například matriky narození (též křtu), které byly poměrně detailní. Psalo se do nich datum křtu, jméno dítěte, jména a bydliště jeho rodičů a kmotrů.

Oproti tomu úmrtní matriky tolik informací neuváděly, v 2. polovině 18. století obsahovaly mnohdy jen úmrtní věk a poddanskou příslušnost zemřelého. Dělení podle účelu funguje dodnes.

Mezi tři nejdůležitější matriky dělené podle účelu náleží matrika narození, matrika manželství (či registrovaného partnerství) a matrika úmrtí.

Aktualizace údajů v matričních knihách se liší podle toho, o jakou knihu jde. Informace o narození dětí do matriky narození matrikář například dostává od zdravotnického zařízení, v němž se dítě narodilo, anebo od rodičů samotných, jestliže porod proběhl mimo zdravotnické zařízení (dejme tomu doma).